TJ SOKOL STUDENÁ

Poprvé bylo slyšet pinknutí malého celuloidového míčku ve Studené koncem roku 1956. V tomto roce se vrátil z učení z Třeště Jaroslav Novák. S jeho jménem je spojen nejen začátek stolního tenisu ve Studené, ale vlastně se okolo něho točí dění v oddíle až do současnosti. V té době se podařilo zakoupit stůl do zdejší masny. Tam o povinné hodinové pauze hráli vedle Jardy Nováka ping- pong ještě Vladimírové Šindelář a Felix a spolu s nimi Karel Lisa. V té době byly ve Studené ještě další dva stoly. Jeden stál  v přísálí hotelu Bartušek a další nechal koupit tělocvikář zdejší základní školy Josef Novorka do tělocvičny ZŠ.

​

Parta, která trénovala v masně se v té době zúčastnila dvou turnajů. Už tam se projevil talent Jardy Nováka.  Ten na turnaji v Jemnici obsadil druhé místo za Svojsíkem z Jemnice a před Satrapou z Třeště. Spolu se svými kolegy pak dokázal vyhrál turnaj družstev v Dačicích.

 

Po dvou letech se vrací do Studené v roce 1965 zakládá oddíl, který přihlašuje do okresního přeboru. Ten ale naše první družstvo nikdy nehrálo. Z důvodu špatného spojení a díky protestům oddílu zejména z Třeboňska není družstvu umožněn start v okresním přeboru a začíná hrát hned krajský přebor. V první sezoně končí družstvo ve složení Novák, Šimánek, Němec a Karásek beznadějně poslední. Přesto nesestupuje a v další sezoně se již umístí nad sestupovými příčkami.  Od té sezony naše družstvo nikdy do okresního přeboru nesestoupilo. Oddíl hraje své zápasy v tělocvičně místní základní školy, která je zároveň tělocvičnou Sokola. Tím jsou samozřejmě omezeny možnosti tréninku a již v té době je zaveden ve Studené dlouhá léta nastavený režim tréninku na úterý a pátek večer. Hraje se ale již na čtyřech stolech a tím se do tréninku zapojuje i nastupující generace.
 

Koncem šedesátých let se pak za zelenými stoly ve Studené objevuje první výrazná generace místních odchovanců. Začínají hrát Ivan Kantor, Pavel Marek, Jaroslav Novák ml., Petr Vinkler, Ivan Dušek, Luboš Buzek  a postupně získávají přebornické tituly ml. i starších žáků a neúspěšní nejsou ve svých kategoriích ani v krajském měřítku. Hodně trénují a začínají se rychle dotahovat na své starší kolegy. V té době, ale již také u Martinů na zahradě trénují Jarda Martinů a Honza Maňhal, ten navíc potkává na střední škole v J. Hradci Jirku Holakovského, s kterým svádí těžké boje na chodbě tamní ekonomky.  Tito dva přicházejí do oddílu někdy v roce 1975. V té době je již naše družstvo dlouhodobě zabydleno v krajských soutěžích a přetlak hráčů a potřeba získávání zkušeností nutí oddíl k založení B týmu. Ten se ihned v okresních soutěžích pohyboval na špici a hned ve své druhé sezóně postoupil do krajské soutěže. Koncem sedmdesátých let hrají naše družstva v těchto sestavách: 

​

A - J.Novák, V.Šimánek, O. Karásek a J.Maňhal
 

B – I. Kantor, P.Marek, P. Vinkler a F. Šílený

​

Oddíl se v té době stává po J.Hradci a Třeboni třetím největším v okrese a své jméno si získává i v Jihočeském kraji. Sedmdesátá léta jsou ve Studené spojeny s nástupem mládí za zelené stoly.

 

Díky dobré práci oddílu si stolní tenis ve Studené zahrálo obrovské množství dětí. Děti trénují již také dvakrát v týdnu, dokonce na šesti stolech. Na trénincích se scházelo i více než dvacet dětí. Do oddílu postupně přichází Miloš Šerhakl, František Šimek, Radek Vinkler, bratři Štěrbové  a těsně za nimi velmi skupina dětí s datem narození kolem roku 1966. Mezi ně patří Pavel Šimek, Luboš Kolařík, Jarda Kameník, Petr Šindelář, Vláďa Janda, Roman Sidor, Tomáš Mastný, Roman Sušický, Pavel Beneš a spousta dalších. Vedle chlapců zde hrála i skupina dívek ve složení Martina Sidorová, Lenka Kainová a sestry Jana a Jarka Vinklerovi.  Díky velmi široké žákovskovské základně získával oddíl spoustu výborných výsledků na okresních turnajích. Nejprve ovládal  žákovské soutěže svým obíhaným forhendovým topspinem Luboš Kolařík . Poté se začínají prosazovat spíše Tomáš Mastný, Radek Vinkler a Roman Sidor. Většina jmenovaných získala v okresních turnajích spoustu předních ocenění. V té době se turnaje mládeže hráli téměř každý týden. To velmi napomáhalo k výkonnostnímu růstu mladých hráčů. V oddíle je vedle Jardy Nováka začal pravidelně trénovat i Ivan Kantor. Ten už v té době nastupoval za Divizní tým Studené.

 

Studená totiž  v sezoně 1976 -77 postoupila poprvé do nejvyšší  krajské soutěže. A tým zda startoval v sestavě Novák, Maňhal, Kantor a z J. Hradce přestoupivší obranář Milan Běhen.  Tým se mohl opírat o dva výborné debly  Maňhal –Novák, Běhan- Kantor. Odehráli jsme v divizi dvě velmi dobré sezony a tento tým se rozpadl odchodem Ivana Kantora na studium do Žiliny.  V nadcházející sezoně  1980-1981 se stabilně v A týmu zabydluje Tomáš Mastný. A tým hraje v sestavě Novák, Maňhal , Šimánek , Mastný a béčko v sestavě Karásek, Vinkler, Marek, Martinů.
 

Důležitou kapitolou v historii kluby byly soutěže vesnických a zemědělských družstev. Přes okresní a krajská kola dokázala naše družstva mnohokrát postoupit až do Národního finále. V něm jsme zaznamenali první účast v roce 1976 v Opavě.  Jihočeský kraj jsme reprezentovali většinou společně s muži Chmelné a ženami s Kovářova. Tyto turnaje se hráli až do roku 1989 a zaznamenali jsme v nich několik nemalých úspěchů. Muži se například v roce 1978 v sestavě Novák, Maňhal, Karásek probojovali v Městě Albrechtice na výborné třetí místo. Ještě úspěšnější byli dorostenci, kteří v sestavě Mastný, Sidor a Kameník dokázali v roce 1984 v Hronově Národní finále vyhrát. Tato sportovní klání byla mezi sportovci velmi oblíbená a velmi rádi jsme se jich účastnili a většině z nás na ně zůstaly krásné vzpomínky.

 

Důležitá je i informace o materiálním vybavení našich hráčů. Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let byl kvalitní materiál, který je v tomto sportu velmi důležitý u nás téměř nesehnatelný. Většina hráčů hrála s pálkami, které se krátkodobě objevily na trhu v polovině sedmdesátých let, byly to Sakury a Dvojštěstí. Nejlepší hráči oddílu hrají většinou s náhodně sehranými ohranými potahy. Situace se změnila až v roce 1982, kdy se podařilo získat kontakt na Honzu Boubelíka a najednou byly k dispozici veškeré v té době dostupné materiály.  S příchodem kvalitního materiálu se poměrně rychle zvedá i sportovní úroveň hráčů našeho oddílu.

 

Zpět ale k činnosti oddílu začátkem osmdesátých let. V té době je stolní tenis na Jihu Čech velmi populární.  Ligové soutěže hraje však pouze Pelhřimov a Škoda Č.Budějovice. Pelhřimov z ní dokonce sestupuje a hraje dokonce sezonu 1983-4 s naším áčkem.  Svědčí to o vysoké úrovni stolního tenisu v ČR, kdy v zahraničí hrají pouze 2-3 vysloužilí reprezentanti a stolní tenis je v ČR sportem s čtvrtou nejširší základnou. V Písku a v Prachaticích v té době hraje Krajské soutěže minimálně pětadvacet výborných vojáků, v Táboře výborně funguje tréninkové středisko mládeže. To vše pomáhá zvyšovat úroveň jihočeského stolního tenisu. V Jižních Čechách se v té době hraje na krajské úrovni pouze jednostupňová soutěž  ve které startuje 48 družstev, rozdělených územně do čtyř skupin.  Mezi družstvy jsou obrovské výkonnostní rozdíly, ale naše A družstvo se celkem bez problémů pohybuje uprostřed tabulky. B tým doplatil ne tuto reorganizaci soutěží a sestoupil do OP.I. Áčko se tradičně opírá o výborného Jardu Nováka, ale žezlo nejlepšího hráče od něj pomalu začíná přebírat Tomáš Mastný.  Spolehlivě s nimi hraje Honza Maňhal a Láda Šimánek.  B tým hraje v té době na čele OP.I., ale několikrát po sobě nedokáže přes kvalifikaci proniknout do krajských soutěží. Podařilo se to až v sezoně 1984-85. V té době už v něm stabilně hrají Roman Sidor, Pavel Šimek, Jarda Martinů, Jarda Kameník a Milan Kollmann.  V této době se daří i práce s mládeží. Výborně hrají zejména Viktor Lukjanov a Miloš Lindourek sekundují jim i Franta Vojta a Pavel Kubín.

 

V roce 1985 odchází postupně na tehdy povinnou dvouletou vojenskou službu Tomáš Mastný, Roman Sidor a Jarda Kameník. Tím došlo k výraznému oslabení A i B týmu.  Naštěstí se v té době přistěhoval do Peče u Dačic Ivoš Šíra, který ve Studené odehrál tři velmi dobré sezony a pomohl udržet oba naše první týmy v krajských soutěžích.  Krajské soutěže tehdy opět prošly reorganizací a  hraje se třistupňovým systémem KP I, KP,II a KP III. Naše áčko hraje druhou a béčko třetí nejvyšší krajskou soutěž.  Obě družstva se pohybují uprostřed tabulky. Do áčka se poměrně rychle prosazuje Roman Sidor a hraje zde s T. Mastným, J. Novákem aj. Maňhalem. Stále častěji v něm dostává příležitost i mladý Viktor Lukjanov. Béčko hraje v sestavě V. Šimánek, P. Šimek, J. Kameník a J. Martinů. V roce 1988 přestupuje T.Mastný do Slovanu J. Hradec se kterým chce bojovat o vítězství v KP.I. Do Studené místo něj přichází na dvě sezony tehdy nejlepší hráč Telče Jirka Krechler.  J. Hradec skončil v KP. I. na druhém místě a Tomáš Mastný se pro něj po herně výborné sezóně vrací domů do Studené. V dalších sezónách usiluje se Studenou o postup do nejvyšší krajské soutěže. Daří se mu to až v sezoně 1993-4.

 

V té době je oddíl nucen založit TJ Sokol. Sokolům je totiž vracen zabavený majetek a náš oddíl se stává jediným vlastníkem místní Sokolovny.  Během několika málo let jsme z ní dokázali vybudovat jednu z nejlepších heren v kraji.  Oddíl vedl v té době jako předseda V. Lukjanov st., spolu s T.Mastným a J. Novákem. Museli jsme si začít zvykat na to, že si peníze na činnost musíme sehnat sami. Podařilo se nám něco vydělat a začali jsme shánět peníze od sponzorů. Hlavním sponzorem oddílu je firma p. Lukjanova  Staving Studená. Za jeho vydatné pomoci také přechází v roce 1994 do Studené celé áčko Modety Jihlava, čímž je odstartována nová éra našeho oddílu. Hráči Smola, Brom, Zdarsa a Coufal tvoří spolu s Tomášem Mastným tým, který má před sebou okamžitý cíl vybojovat pro Studenou třetí celostátní ligu !!!

 

Už dlouhá léta se chystám (dnes je 5.4.2020) doplnit Historii oddílu o období konce devadesátých let a o prvních cca 19 let 21. století, které bylo pro náš malý oddíl velmi úspěšné. Dříve než se k tomu ale dostanu, musím napsat o těch, kteří sice v našem prvním týmu nehráli, ale bez nich by se ve Studené liga nikdy hrát nemohla. Během těchto dlouhých let jsem kvůli prvnímu mužstvu asi na úplně dokázal využít potenciál ostatních hráčů oddílu. Možná jsme mohli hrát s B, C, D družstvy někdy vyšší soutěže a někteří hráči možná neměli v některé sezoně odpovídající soutěž ke své výkonnosti. Jsem si vědom to, že tu v určitých sezonách bylo skutečně velmi mnoho „cizích“ hráčů, a to s sebou mohlo přinášet i mírné neshody v oddíle. Nemyslím si ale, že by měly být nějaké zásadní. Naopak si myslím, že přítomnost většího množství kvalitních hráčů posouvala i výkonost místních. Nyní ale zpátky k zázemí ligových zápasů.  Na prvním místě musím jmenovat Jardu Nováka. Ten je vlastně součástí ligových sezon od samého začátku. Ani dnes si bez něj nedokážu představit konání ligového zápasu. Teplota v herně, úklid herny a přilehlých místností, čistota stolů a v neposlední řadě občerstvení pro hráče a vlastně všechny přítomné, to vše má Jarda na starost. Dělá to výborně a myslím si, že i rád. Vedle něj pak Viktor Lukjanov st., který jako původní sponzor, předseda oddílu a jeden z hlavních rozhodčích v prvních ligových ročnících. Dále nemůžu zapomenout na vždy ochotného Vláďu Šimánka, který už dnes bohužel není mezi námi. Láďa byl v prvních letech velmi důležitý, a i on řídil první ligová utkání jako hlavní rozhodčí. Třetím hlavním rozhodčím byl v těchto letech Jarda Martinů, který pomáhá řídit jako rozhodčí u stolu ligová utkání dodnes. V dalších letech pomáhali s činností oddílu hlavně Honza Maňhal st., Roman Sidor, Ondra Píšan, Viktor Lukjanov ml. a později i Míla Mádr. V současné době vedle výše jmenovaných výrazně napomáhají Kamil Lahoda, Honza Ondráček ml. i st., Radim Šindelář, Franta Podhrázský, Standa Stránský a Franta Bělík. Jsem rád, že jsou kluci ochotní a snaží se pomoci. V některých chvílích jsem skutečně hrdý na to, jaké podmínky jsme v naší herně dokázali za poslední léta připravit pro konání ligových zápasů. A ještě větší radost mám z toho, když se podaří naplnit na ligová utkání tělocvičnu diváky. V této ligové sezoně byla pravidlem návštěva mezi 25–40 diváky, což je určitě v ligových soutěžích stolních tenistů něco zcela vyjímečného. Odměnou jim snad je kvalitní pinčes, který se tady v posledních sezonách hraje. Myslím, že je i pro naše hráče velmi příjemné hrát před plnou tělocvičnou a tradiční děkovačka je i jim velkou odměnou. No a teď konečně k té sportovní historii, vracíme se do roku 1994:

 

V sezoně 1994-95 bojovalo naše áčko v Divizi v sestavě Igor Smola, Vladan Brom, Tomáš Coufal, Pavel Zdarsa a Tomáš Mastný. V této sestavě bylo spolufavoritem soutěže a vlastně jediným družstvem, které s nimi mělo bojovat byla Škoda Č. Budějovice. Přesně tak se sezona vyvíjela. Neměli jsme v průběhu soutěže žádné větší problémy. Se Škodovkou jsme v první půlce soutěže hráli na jejich stolech. Škodovka už měla v tu dobu ztrátu za remízu v Prachaticích. V daný den se k nám však otočilo zády počasí. Hráli jsme na Škodovce v neděli ráno v 10,30hod. Velmi brzy ráno však začalo na Vysočině silně sněžit a silnice byly téměř neprůjezdné. Klukům se z Jihlavy podařilo do Studené dostat až okolo desáté hodiny. I přesto jsme do Č. Budějovic vyrazili. Přijeli jsme více než hodinu po plánovaném začátku zápasu, a ještě dnes musím poděkovat klukům za Škodovky, že k situaci přistoupili férově a utkání se odehrálo. Náš výkon byl ale tak poznamenán nervozitou, že jsme velmi rychle prohráli 10:3 a jeli domů. Pro domácí odvetu to byl samozřejmě velmi špatný výsledek. Ostatní utkání jsme vyhrávali lehce, ale Škodovka stejně tak. Tři kola před koncem soutěže se na nás ale usmálo štěstí, Škodovka překvapivě prohrála v Písku a nám v tu chvíli stačilo s ní doma remizovat. Hráli jsme spolu poslední zápas sezony. Škodovka přijela v sestavě Míra Řežáb, Pavel Krlín, Dan Hlaváček a Míra Novák. Měli jsme natrénováno a moc jsme chtěli vyhrát. Byl to boj o každý míč, celý zápas jsme vedli, ještě 6:4, 8:6, ale nakonec jsme prohráli 8:10. Přitom nám k postupu do ligy stačila remíza!!! Ještě teď si někdy vzpomenu, jak jsme byli smutní, jak bylo ve vinárně u Alenky vše připravené na oslavu. Všichni jsme věřili, že to vyjde. Bohužel jsme si museli rok počkat. V příští sezoně byl v Divizi také jeden velmi těžký soupeř a to Start Č. Budějovice. Od samého začátku soutěže se ale vědělo, že Start nebude v případě vítězství postupovat. Také to tak dopadlo. Naše druhé místo právě za Startem stačilo na vytoužený postup. Byli jsme si ale dobře vědomi staré pravdy, která se o soutěžích stolních tenistů léta vypráví. Největší rozdíl v soutěžích je mezi divizí a II. (nyní třetí) ligou!!! I proto jsme v létě do Studené přivedli Pavla Jaška, který byl v té době krajskou jedničkou. Svým oranžovým sendvičovým potahem v té době dělal obrovské problémy celé jihočeské špičce a stejně úspěšný byl v ligových soutěžích. Vstupovali jsem tedy v roce 1996 do první ligové soutěžní sezony pro TJ SOKOL Studená. Hráli jsem skupinu A, tzn. Praha, Západní a Jižní Čechy. Pavel Jašek hrál výborně, od samého začátku patřil mezi nejlepší hráče soutěže, nám ostatním se už ale tak dobře nedařilo. Během celé sezony se nám nepodařilo najít optimální sestavu, jednou zahrál dobře ten, pak zas někdo druhý. Přesto jsem s bilancí šest vítězství a tří remíz skončili nakonec čtvrtí od konce. Z pěti skupin II. ligy sestupovali vždy tři nejhorší a jeden s nejméně body z čtvrtého místa od konce. Toto místo nakonec patřilo nám. Nechci nikomu sahat do svědomí a dnes už je to stejně jedno, ale to, co předvedli týmy ve skupině D a E jsem si pak dlouhá léta dobře pamatoval. Zejména mi utkvělo v paměti počínání čtvrtého mužstva od konce ve skupině D. Které dokázalo v posledním dvojkole vyhrát obě svá utkání na stolech soupeřů ze špice tabulky. Od té doby jsem před koncem sezony vždy velmi ostražitý. Nedalo se ale nic dělat, Pavel Jašek se vracel do Č. Budějovic a nás čekala zase Divize.

 

Jenže všechno bylo jinak. Jednoho dne mi zazvonil telefon a na druhé straně byl Michal Pacner z Pelhřimova. V Pelhřimově se nějak nepohodli a nabízeli nám II. ligu i s hráči. Nebylo to jednoduché rozhodování, ale nakonec jsme to vzali. Pelhřimov byl v té době jedním z nejúspěšnějších Jihočeských klubů a jeho hráči měli odehrány dlouhé roky v I. a II. lize. Spolu s Michalem přešli do Studené i ostaní hráči A týmu Pelhřimova. Byl to Pavel Hovorka, Martin Pacenr st. i ml., Láďa Král a později i Zdeněk Hovorka. Z kádru Studené naopak odchází do Bedřichova Brom a Zdarsa. I přes odchod těchto dvou hráčů se Studená stává jedním z nejsilnějších oddílů v kraji. V sezoně 1997-98 hraje áčko nejčastěji v sestavě Pacner Michal, Hovorka Pavel, Král Vladimír a Igor Smola. V tabulce se pohybuje těsně pod špičkou a při domácích zápasech je většinou úspěšné.  Béčku Studené, které tvoří odchovanci Roman Sidor, Jaroslav Kameník, Viktor Lukjanov a Tomáš Mastný se podařilo postoupit do Divize. Před další sezonou znovu přichází oživení do A týmu. Z Pedagogu Č. Budějovice přichází jeden z nejlepších hráčů kraje Pavel Kortus. Tím se sestava A týmu velmi zkvalitnila. Do nadcházející sezony jdeme s tím, že budeme hrát na samé špici soutěže. Ze sestavy vypadl kvůli potížím s kolenem Pavel Hovorka, který nepravidelně pomáhá pouze béčku v Divizi. Od začátku sezony 1998 -99 hrajeme v popředí tabulky a když se v zimním přestupním termínu podaří přivést do Studené v té době nejlepšího Jihočeského obranáře Honzu Korbela už naše družstvo nemohlo nic zastavit. Vyhráli jsme II. ligu a čekala nás kvalifikace o I. ligu. Nakonec ji hrála pouze čtyři družstva a tři z nich postupovala do I.ligy. Kvalifikace se hrála turnajovým způsobem ve Vlašimi. Účastníky byla družstva: Mokré Lazce B, Liberec B, Krupka a Studená.  Mokré Lazce patřili v té době k absolutní české špičce a Liberec do ní rychle směřoval. Od začátku jsme věděli, že cesta k úspěchu vede přes Krupku. Utkání s ní jsem výborně zvládli. Sestava Pacner Mi., Smola, Korbel a Kortus vyhrála nad Krupkou 10:6 a zajistila nám právo startu v I. lize. Záložní B tým odehrál sezonu v sestavě Martin Pacner st., Vlaďa Král, Roman Sidor a Tomáš Mastný. Nepravidelně vypomáhal Pavel Hovorka. Zvládli jsme v této sezoně vyhrát Divizi a vybojoval tím právo účasti v II. lize. Z této sezony, máme ještě jeden velký zážitek, který se váže k jinému sportu. V den, kdy naši hokejisté hráli a vyhráli finále Olympijského turnaje v Naganu jsme jeli na utkání do Zubčic. Finále se hrálo v neděli velmi brzy ráno a skončilo naší vítězstvím 1:0, někdy okolo osmé ráno. Asi nikdy nezapomenu na to, co se dělo v ulicích měst a u hospod ve všech vesnicích, které jsme na této cestě projížděli. Tolik veselí a hrdosti na náš malý národ člověk za svůj krátký život mockrát nezažije. I domácí byli na utkání dobře připraveni a dvě lahve šampaňského na úvod bylo příjemným zpestřením. Nemohli jsme ale nic ponechat náhodě a jasně jsme zvítězili. I toto vítězství přispělo k tomu, že jsme byli v této době nejúspěšnějším Jihočeským klubem. Všechno bylo ale nakonec jinak. Tím, že Studená leží tam kde leží, se každý rok „těšíme“ na to, kam nás los ligových soutěží přiřadí. Stejně tak tomu bylo i tenkrát. I. liga se hrála v té době ve dvou skupinách. Bylo pravidlem, že české týmy hrají A skupinu a moravské skupinu B. Pře touto sezonou byl však poměr českých ku moravským družstvům 13:11. Rozhodovalo se mezi Hradcem Králové a námi. Nakonec STK rozhodla, že skupinu B bude hrát Studená. Rozložení soupeřů nám do dvojičky, jako nejblíže položeného soupeře přidělilo Zlín. Vše ostatní bylo ještě dál na sever. Po důkladném zvážení a porovnání síly našich soupeřů jsme nakonec 1. ligu nepřihlásili. Kdybychom šli do skupiny A, jak jsme předpokládali, určitě bychom ji hráli. Škoda, možná jsme mohli být dnes jinde. Znovu se mi ale potvrdilo, že hrát celostátní soutěže s takto malým oddílem, takto územně položeným je opravdu složité. Po této velmi úspěšné sezoně odchází z prvního družstva Kortus s Korbelem. Tím dochází k značnému oslabení. Jediným hráčem, který přichází je talentovaný Ondra Ságl z Třebíče. Pod vedením Igora Smoly se rychle učí a postupně se z něj stává i díky výbornému servisu nebezpečný hráč. Sezonu 1999-2000 jsme odehráli v poklidu horní polovině tabulky a hlavně se podařilo rychle zapracovat Ondru Ságla do sestavy. Tato sezona je na delší dobu poslední pro Igora Smolu v našem oddíle. Igor si v následujících deseti letech vyzkoušel rakouské soutěže, kde se mu podařilo sehrát i jednu sezonu v nejvyšší soutěži. Namísto něj přichází do Studené v roce 2000 talentovaný Libor Forman z Moravských Budějovic. Následující čtyři sezony hraje naše áčko v sestavě Pacner Mi., Ságl Ondřej, Forman Libor, Pacner Martin ml. a Tomáš Mastný. Většinu těchto sezon se pohybovalo družstvo v klidu v polovině soutěže, jen v sezoně 2002-03 se dostalo do plau-out, ve kterém však bylo úspěšné a bez problémů se zachránilo. Těsně před sezonou 2004-05 se zranil Martin Pacner ml. a družstvo muselo celou sezonu odehrát prakticky ve čtyřech lidech. Ve dvou zápasech tak dostal doma příležitost i talentovaný Ondřej Píšan, který ji dokázal využít a porazil v dramatickém zápase Dušana Drechslera, hrajícího ještě nyní v Sedlčanech druhou ligu. Tato sezona byla na delší dobu pro Studenou poslední ligová. Přenechali jsme ji ze čtvrtého místa družstvu Praha Vršovice.

 

III. liga se vrátila do Studené po vítězství v Divizi v sezoně 2012-13. Hlavními tahouny sestavy byli Ondra Ságl a Igor Smola, kteří se vrátili do oddílu po mnoha letech. V první sezoně je doplňoval zkušený Pavel Forman, Zdeněk Blažek, Ondřej Fiala a Filip Korbel st. První body v lize si tu udělal i pracovitý Míla Mádr. Družstvo skončilo na devátém místě tabulky s velkým náskokem na desátý sestupující tým. V další sezoně už se zachránit soutěž nepodařilo. Stejná sestava opět ve skupině D tentokrát na své soupeře nestačila a sedm proher 8:10 a 3 remízy byly hlavním důvodem sestupu. Velkým pozitivem bylo ale 32% úspěšnosti Míly Mádra, který se během několika málo sezon prosadil z OP. I až do III. ligy. V této nepodařené sezoně si tuto soutěž poprvé vyzkoušel i Dačický Ondra Doležal. V následujících dvou sezonách se s Mílou Mádrem v Divizi oklepali natolik, že bylo jasné že se liga do Studené zase brzy vrátí. No a když v létě 2016 přišla neodolatelná nabídka od Míry Hanzálka z Polesí na převedení třetí ligy, začala se psát další ligová historie našeho oddílu. Jenže ne ledajaká. Z Polesí spolu se soutěží přišli dva hráči. Vrátil se opět úspěšnými roky prověřený Igor Smola a s ním přišel Filip Korbel. Ten Filip, který byl v šestnácti letech ve finále krajských přeboru mužů, kde prohrál až s Michalem Vávrou, ten Filip, který poté odešel do střediska na pražskou Kotlářku, kde trénoval s nejtalentovanějšími hráči Čech. Filip se vrátil do ligových soutěží po roční pauze právě přes Polesí. A nyní byl u nás. Vzhledem ke svému pozdnímu přestupu do Polesí nemohl hrát první dvě utkání sezony 2016-17, ale prohra v Brně nám až tak nevadila. Druhý zápas bez Filipa jsme za vydatného přispění Marka Čermáka dokázali vyhrát v Tišnově a pak už to šlo jako po másle. Sestava Korbel, Smola, Mádr a Doležal odehrála ve Studené tři výborné sezony. Ve všech třech se dostala do finále soutěže a bojovala o postup do II. ligy. První rok to přes nabité béčko Hodonína nešlo, druhý rok jsme možné trochu zbytečně nepřešli přes Šanov. Až napotřetí se to povedlo. V sezoně 2018-19 jsme vyhráli skupinu D a ve finále jsme zdolali 2:0 na zápasy Znojmo. Ve všech třech sezonách byl Filip Korbel nad 90% úspěšnosti a tím táhl celý tým. V posledních dvou sezonách už si III. ligu vyzkoušeli další dva odchovanci oddílu Radim Šindelář a Honza Ondráček. Svými výkony naznačili, že se nemusíme o ligovou příslušnost v následujících letech bát. Pro druhou ligu se nám podařilo vhodně doplnit kádr oslabený o odchovance oddílu Mílu Mádra, která odešel do HB Ostrov, kde již delší dobu trénoval, pracoval a žil. Tým se podařilo doplnit o Marka Čermáka z Telče. V první ligové sezoně II. ligy si družstvo vedlo výborně. Nezklamal Filip, opět je nejlepším hráčem soutěže a tým pod jeho vedením skončil v tabulce na výborném pátém místě. Sezona byla předčasně ukončena dvě kola před koncem z důvodu koronaviru, ale z rozhodnutí ČAST je naše páté místo konečné. Do příští sezony jdeme ve stejné sestavě a pevně věřím, že budeme úspěšní.